"Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.

Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha" (1J 3)

"Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist." (2J 1)

Tyto dva verše apoštola Jana jsou dalším důkazem, že JEŽÍŠ JE BŮH.

Protože pokud by byl pouhý člověk, proč by Jan musel zdůrazňovat, že pouhý člověk "přišel v těle", když pouhý člověkem je prostě tělesný, tělem, tělo?

To má jediný smysl a jediný důvod: tedy že přišel někdo, kdo je netělesný, a je věcí nezvyklou, že by přišel na náš svět a do našeho světa jako tělesný, což je nějakými tehdejšími jedinci popíráno (a my víme, že to byli doketé - popírači skutečného lidského, hmotného těla toho, který přišle shůry a který je duch).

Copak musel být někdy hájen nějaký prorok nebo soudce nebo král nebo vůdce vyvoleného lidu, že "přišel v těle"? To je naprosto absurdní, takový požadavek. Bylo zcela jasným a zcela přirozeným, že člověk je vždy i zároveň tělesným, už od svého početí.

Zdůrazňovat ale příchod v těle je třeba tam, kde se staví jako výchozí stav netělesný, tedy duchovní.

Tehdejší heretici, doketé, popírali hmotné tělo přišedšího Krista, a hájili, že on je shůry, že je duchovní podstaty a božského původu a že jako takovému je něčím protikladným něco tak přízemního, tak ztěžklého a pomíjivého a hříšného, jak byla pro dokety hmota a hmotné tělo. A tak tvrdili, že Kristus jako božského původu a duchovní podstaty měl pouze tělo "domnělé", "zdánlivé", "doktetické". A proti těm apoštol Jan jasně zastával pravdu, jakou sám viděl, jakou sám slyšel a jaké se sám dotýkal, pravdu skutečného těla toho, který je víc než tělo, který je božského původu a duchovní podstaty. Jan tedy bere za samozřejmé, že Ježíš je primárně duchovní podstaty, že je skutečně Bůh, který ale přišel v těle - byl duchovní, než přišel, a když přišel, přišel v těle. Nevyvrací, že by Kristus byl duch, ale brání, že je tím, který je duch, ale který přišel v těle. Tím tedy potvrzuje duchovní podstatu a božský původ Krista a zároveň brání i jeho lidskou podstatu, ve které Kristus přišel, když "se stal tělem a přebýval mez námi".

Janovo zastávání se Kristova těla je tak jasným zastáváním se a důkazem Kristova Božství. Pokud by byl pouhým člověkem, nemusel by Jan hájit tak přirozenou věc, jakou je normální lidské tělo. A kdyby podle Jana nebyl Bohem, ale pouhým člověkem, nebránil by tělo, ale vymezoval by se proti duchovní podstatě a božskému původu Krista a dané heretiky by nenazval heretiky proti tělu, ale proti duchu Krista. Protože ale měl za samozřejmou a jasnou věc, že Kristus je božského původu a duchovní podstaty, kdy ten, který jako Bůh je duch, se stal člověkem, a Jan to bránil: ano, je člověkem ten, který přišel a který přišel v těle, což logicky znamená, že než přišel, nebyl v těle, ale že přišel v těle. A  odkud přišel? No přece shůry, od Otce, od Boha, z Nebe: "Vy jste zdola, ale já jsem shůry."

Nebylo tedy zvláštním, že Kristus je tělu předcházející duch, ale pro mnohé bylo zvláštní, že ten, který je duch, se stal tělem. A proti těm se Jan vymezuje a brání, že ten, který je duch, se stal tělem, což nevěřící udivovalo, ale neudivovalo je, že Kristus je duch a božského původu. Je to tak další svědectví toho, že Ježíš byl jasně apoštoly chápán i hlásán už od počátku jako Bůh, a že tak byl chápán dokonce i heretiky, kteří nepopírali Ježíšovo Božství, ale Ježíšovo lidství.