Uvedené v článku texty a jejich interpretace jsou pouhým klasickým, průhledným  falšováním, dezinterpretací Písma.

Víra Petrova je tato :

Mk 8:29:   A on se jich tázal: „A za koho mne pokládáte vy?“ Petr mu odpovídá: „Ty jsi Mesiáš.“

1P 1:3:  Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu zplodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých,

1P 1:17:   Jestliže vzýváte jako Otce toho, kdo nestranně soudí každého podle jeho skutků, prožijte v bázni čas svého přebývání v cizině.

2 Petrova 1:1b

Těm, kteří skrze spravedlnost našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista přijali víru stejně vzácnou jako je ta naše: (NIV)

1. Někteří trinitáři se snaží tento verš použít k „dokázání“ Trojice pomocí pravidla Granville Sharp Rule z řecké gramatiky. Ukázali jsme, že to není platný důkaz Trojice (viz Efezským 5:5, „Granville Sharpovo pravidlo“).

2. Tento verš se obecně překládá dvěma způsoby: „Náš Bůh a Spasitel Ježíš Kristus“ (Revised Version, RSV, NIV atd.) a „Bůh a náš Spasitel Ježíš Kristus“ (KJV). Ačkoli je možné, že slovo „Bůh“ (řecky = theos) je zde použito v užším smyslu, tj. jako člověk s božskou autoritou (viz Židům 1:8), je pravděpodobnější, že se vztahuje k pravému Bohu, který se liší od Ježíše 

Krista. To rozhodně vyplývá z kontextu, protože hned následující verš o nich hovoří odděleně.

Alford uznává, že se tento verš vztahuje ke dvěma bytostem, a píše: „Nepochybně, stejně jako v Titu 2:13, by z přísně gramatického hlediska byli jak „Bůh“, tak „Spasitel“ přívlastky Ježíše Krista. Ale zde, stejně jako tam, se objevují úvahy, které zdánlivě vylučují přísný gramatický výklad z rozsahu pravděpodobného významu“ [1].

3. Neexistuje absolutně žádný důvod, proč by tento verš měl nutit Ježíše Krista, aby se stal Bohem. Je to úvodní verš epištoly a při čtení všech epištol je zřejmé, že v Novém zákoně je zvykem uvádět na začátku každé epištoly jak Boha, tak Krista. Navíc je to díky spravedlnosti jak Boha, tak Krista, že jsme obdrželi naši 

drahocennou víru.  Bylo to skrze Boha, protože to byl On, kdo vymyslel plán spasení a byl spravedlivý ve svých způsobech, jak nám jej zpřístupnit. Bylo to skrze Krista, protože svým spravedlivým životem tento plán uskutečnil, abychom mohli mít to, co nyní máme. Bůh i Kristus museli být spravedliví, abychom se mohli těšit z našeho současného postavení ve víře, a domníváme se, že důkazy o tom, že jsou oba přítomni v tomto verši, jsou přesvědčivé.

https://www.biblicalunitarian.com/verses/2-peter-1-1b

Část jiného podobného vysvětlení:

2. Hned následující verš

Hned následující verš zní: „Milost a pokoj vám budiž rozmnoženy v poznání Boha a Ježíše, našeho Pána.“ To samo o sobě vrhá podezření na trojiční tvrzení, zejména proto, že Ježíš je v Písmu běžně nazýván „naším Pánem“. Trojiční tvrzení by nás však chtělo přesvědčit, že 2. Petr 1:1 je jediným místem v celém Písmu, kde je Ježíš nazýván „naším Bohem“. 2. Petr 1:2 jasně rozlišuje mezi Bohem a Pánem Ježíšem. Bylo by velmi matoucí, kdyby „Bůh“ a „Pán“ byly ve verši 1 dva tituly pro jednu osobu, ale tytéž dva tituly odkazovaly na dvě různé osoby v následujícím verši. Proto je trojiční tvrzení i na první pohled velmi nepravděpodobné.

3. Codex Sinaiticus: Velmi důležitý rukopisný důkaz

Codex Sinaiticus je velmi důležitý dokument. Tento rukopis byl vytvořen mezi lety 325 a 360 n. l. a je pravděpodobně nejstarším rukopisem Bible, který máme. Tento rukopis neříká „spravedlnost našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista“. Spíše říká „spravedlnost našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista“. Existují i další rukopisy, ve kterých se místo „Bůh“ píše „Pán“. Důkaz z Codexu Sinaiticus nám ukazuje, že si nemůžeme být jisti, že Petr napsal „náš Bůh a Spasitel“. Tato skutečnost sama o sobě zcela vyvrací trojiční tvrzení týkající se tohoto verše.

Závěr

Jelikož je Sinaiticus tak důležitý rukopis, samo o sobě to zcela ruší trojiční tvrzení o tomto verši. Jejich tvrzení je nezodpovědné tvrzení založené na nespolehlivých důkazech. Pozdější rukopisy byly napsány po Nicejském 

koncilu a trinitářští nicejští stoupenci by neupřednostňovali překlad „Pán“ nalezený v Sinaiticus a spíše by prosazovali překlad „Bůh“. Vybírání si třešniček na dortu, dupání nohou a trvání na tom, že jejich preferovaná verze 2. Petrova 1:1 je autentická, nikomu nic neověří. Je velmi neupřímné činit takové tvrzení založené na tak velmi podezřelých důkazech, jako by důkazy byly prokázaným faktem. Zatímco se od trinitářů dá očekávat, že se budou snažit problém zmírnit, 2. Petrův 1:1 je přesně stejný výklad jako 2. Tesalonickým 1:12, kde by každému poctivému člověku mělo být zřejmé, že Ježíš není identifikován jako Bůh. Zdá se mi, že v každém případě mohou tituly Pán nebo Spasitel v každém verši zaujmout místo určitého člena. I kdyby tedy Petr napsal „náš Bůh a Spasitel“ místo „náš Pán a Spasitel“, tvrzení o Trojici by bylo stále 

velmi sporné a nepředstavovalo by prokázaný fakt, ale spíše doktrinální přání založené na jiném přání, aby pravidlo GS bylo platné, když ho potřebují, a aby ho mohli ignorovat, kdykoli se tak rozhodnou, jak to jasně učinili výše uvedení překladatelé ve 2. Tesalonickým 1:12. Na základě dostupných důkazů a ohledně rukopisných překladů se domnívám, že důkazy naznačují, že Petr s největší pravděpodobností napsal „Pán a Spasitel“ místo „Bůh a Spasitel“. I když si myslím, že je to velmi pravděpodobné, docházím k závěru, že důkazy o autentickém překladu 2. Petrova 1:1 nelze určit na základě dostupných faktů a jejich nezaujatého hodnocení. Na základě dostupných důkazů nelze jednoduše rozhodně dojít k závěru, zda rukopisné důkazy původně uváděly „Bůh“ nebo „Pán“. Když se vezmou v úvahu všechna tato fakta, nenacházím vůbec 

žádný důvod se domnívat, že existuje nějaký spolehlivý důkaz o tom, že Petr zde identifikuje Ježíše jako Boha. Rukopisné důkazy jsou mimořádně významné a vrhají vážné pochybnosti na překlad, o kterém si trinitáři přejí, aby byl autentický. Zvláštnost řecké gramatické struktury, kterou lze nalézt také ve 2. Tesalonickým 1:12, je velmi významná, ať už jde o pravidlo Granvillea Sharpa, nebo ne. Ani vnitřní důkazy nepodporují tvrzení Trinitářství. Prostě neexistují žádné spolehlivé důkazy, které by svědčily o tom, že Petr identifikoval Ježíše jako „Boha“. Jediné, co zde nacházíme, je zbožné přání ze strany trinitářů.

Myslím si, že tu někteří zcela opomíjejí osobu Ducha svatého v návaznosti na Božství nejenom nebeského Otce, ale stejné tak návaznosti na osobu Ježíše Krista, Božího Syna. 

Protože ten samý Boží Duch svatý, který vychází z Otce a kterého Otec sesílá na tuto zemi do Kristovy církve, vychází stejně tak i z osoby Božího Syna Ježíše Krista.

..."A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ "...

Proto musí platit, že Otec je Bůh, stejně tak i Syn je Bůh a stejně tak i Duch svatý je pořád ten stejný Bůh.

Vždyť nakonec jak utěšuje Pán své učedníky?  

Říká přece: "Neodejdu - li Duch svatý k vám nepřijde. Odejdu - li, pošlu ho k vám". 

Nenechán vás jako sirotky, přijdu k vám. (J 14,18) 

Když tedy přišel do církve Duch svatý (Bůh), přišel do církve i sám Kristus (Bůh v lidském těle - eucharistie).